Ladislav Syllaba se narodil 16. června 1868 v Bystřici u Benešova. V březnu 1892 promoval na Lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy Univerzity v Praze. Byl žákem a pokračovatelem Josefa Thomayera. Po promoci prošel rozsáhlou lékařskou praxí v Čechách a studijními pobyty na předních evropských klinikách a ústavech. Roku 1901 se na pražské lékařské fakultě habilitoval pro obor patologie a terapie nemocí vnitřních. Po vypuknutí I. světové války působil jako přednosta interního oddělení záložní nemocnice Červeného kříže ve Strakově akademii, později v záložní nemocnici ve Vršovicích a ve vojenské nemocnici v Terezíně.
Od roku 1919 do své smrti byl řádným profesorem a přednostou I. interní kliniky UK. Byl členem mnoha předních světových a čs. vědeckých lékařských společností a osobním lékařem prvního prezidenta T. G. Masaryka. Publikoval objevné práce z oblasti neurologie, hematologie (jako první vyšetřoval krev na bilirubin), kardiologie a o nemocech zažívacího traktu a chorobách plicních. V letech 1918 a 1925 vydal v Praze klasickou dvoudílnou monografii Nauka o lékařském poklepu a poslechu.
Stranou zájmu Ladislava Syllaby nezůstávalo ani politické dění. Z rodinného prostředí převzal vlastenecké cítění a už jako student se rád zapojoval do spolkové činnosti. Během I. světové války ve svých článcích a projevech nebojácně vystupoval za právo českého státu na samostatnost. Jeho jméno se nachází i mezi prvními podpisy českých spisovatelů, kulturních a vědeckých pracovníků pod památným poselstvím říšské radě ze dne 30. května 1917.
Díky svým postojům se Ladislav Syllaba stal v roce 1918 členem Revolučního národního shromáždění, tedy jedním z prvních československých poslanců. V parlamentu se zabýval především lékařskými a vysokoškolskými tématy. Po demisi tehdejší vlády v roce 1920 se Ladislav Syllaba opět plně věnoval lékařství, až do své smrti byl řádným profesorem a přednostou I. interní kliniky UK. Ladislav Syllaba zemřel po několikaměsíční nemoci 30. prosince 1930 v Praze.
Ladislav Syllaba byl v roce 1919 jedním ze zakládajících členů Lóže Národ. Mistrem této lóže se stal v roce 1920 a s půlroční přestávkou v roce 1923 (kdy se Mistrem lóže stal František Táborský) řídil lóži až do roku 1927. Byl rovněž členem Nejvyšší Rady 33. stupně pro Československo. Synem Ladislava Syllaby byl světově uznávaný lékař diabetolog Jiří Syllaba. I on byl až do své smrti nesmírně obětavým členem Lóže Národ a zároveň zastával nejvyšší funkce ve Veliké Lóži České republiky.
