Bratr Hynek Puc se narodil 1. října 1856 v Benátkách nad Jizerou (dříve Nové Benátky) v rodině obuvnického mistra Josefa Puce. Vystudoval střední průmyslovou školu strojní v Praze. Pracoval jako strojní mechanik v pražském závodě Edvard Lokeš a syn na bronzové a jiné kovové zboží, galanterii a šperky. Tam se seznámil s Jindřichem Waldesem, podnikavým obchodníkem. S ním roku 1902 zakládá veřejnou obchodní společnost Waldes a spol. a v dřevěné budově na Letné začali vyrábět mechanická šatní spínadla – stiskací knoflíky, patentky.
Roku 1903 sestrojil Hynek Puc zakladačku materiálu, která nahradila ruční práci s pinzetou umožňovala strojní vkládání pružiny do pérové části knoflíku. Výroba patentek se tak mechanizovala a mnohonásobně vzrostla produktivita. Podnik přestěhovali do Karlína, Pernerovy (tehdy Žižkovy) ulice. Roku 1906 navrhl a provedl stavitel Alois Richter stavbu nové továrny pro 600 zaměstnanců ve Vršovicích, naproti tehdejším Vozatajským kasárnám. Areál tvořil rozsáhlý výrobní sál, strojovna s kotelnou a administrativní budovou na rohu Vršovické a Moskevské, ve které měli zaměstnanci k dispozici také lázně, tělocvičnu a knihovnu. Architekt Ladislav Skřivánek vyprojektoval roku 1912 při Kavkazské ulici novou pětipodlažní tovární budovu. Stavba byla dokončena až roku 1920. Dvoutraktová budova tvoří devět výrobních sálů. Další a největší budovu areálu navrhl v červnu 1920 stavební inženýr a stavitel Jindřich Pollert (1878-1944). Šestipodlažní stavba se severně připojenou schodišťovou věží je tvořena dvoutraktovým železobetonovým skeletem. Ve dvacátých letech Waldeska vyráběla až polovinu světové produkce kovových doplňků a vyvážela je do 73 zemí světa. Společníka Hynka Puce v ní roku 1930 zastoupil jeho syn Vojtěch, který byl také ředitelem vršovické továrny. Pobočky byly založeny ve Vídni, Barceloně, Drážďanech, Londýně, Paříži, Varšavě a New Yorku, firma měla registrováno 664 patentů a 3 748 ochranných známek po celém světě, nejslavnější z nich, tvář dívky s patentkou v oku, pochází z roku 1913 a je portrétem modelky Elizabeth Coyens, který nakreslil František Kupka a graficky zpracoval Vojtěch Preissig. Úspěch Waldesovy společnosti stál, podobně jako u Bati, na neustálém konstrukčním zlepšování, výrobě vlastních strojů, dobré organizaci práce, administrativě a v neposlední řadě na kvalitní reklamě. Jindřich Waldes a bratr Hynek Puc s Tomášem Baťou také úzce spolupracovali a mimo jiné mu dodávali i stiskací knoflíky pro jeho obuv. Roku 1939 byla továrny arizována a její styk se zahraničními pobočkami násilně přerušen. Po znárodnění roku 1946 by začleněn do koncernu s názvem Koh-i-Noor n. p. Privatizací roku 1994 podnik získala a. s. Koh-i-noor, která navázala na tradici firmy a vyráběla široký sortiment zboží. Původní administrativní budova je dnes přestavěna a modernizován byl i výrobní sál, etážové budovy jsou, až na výplně oken, dochovány v původním stavu.
Hynek Puc byl zařazen do Lóže Národ 15. června 1919 potvrzením italské Velkolóže Nazionale di Roma a potvrzen v mistrovském stupni. Opravdu zednářsky pracoval a dostal se i do Velké Rady Národní Veliké Lóže Československé v roce 1921. V roce 1921 je také afiliován do Lóže Dílo a zůstává mu členství i v Lóži Národ.
Bratr Hynek Puc umírá 20. května 1938 v Dobřichovicích, kde rodina Pucových vlastní stále jeho vilu blízko nádraží. Jeho hrob na Vinohradských hřbitovech připravil pozdější Ctihodný Mistr Lóže Národ Karel Štipl, jehož dílo je stále na hrobě Hynka Puce k vidění.
Luboš T.
