Významný český astronom František Nušl patřil k velmi aktivním zednářům po celou éru jejich československé existence. Přesto jeho jméno bývá v této souvislosti zmiňováno jen málokdy.
Narodil se 3. prosince 1867 v rodině klempíře Ignáce Nušla v Jindřichově Hradci, v malém úzkém domku u kostela sv. Jana Křtitele, hned u městských hradeb. Jeho otec byl klempíř mimořádný, vyráběl třeba i složité tepané mosazné svícny pro jindřichohradecký zámek. František studoval od roku 1879 na místním gymnáziu a již tehdy projevoval velký zájem o matematiku a přírodní vědy. Během studia ho postihla oční choroba, v důsledku které špatně viděl na jedno oko, byl lehce barvoslepý a dokonce šilhal. To mu ovšem nebránilo v tom zajímat se o astronomii a od dětství se zabývat čočkami a dalekohledy. Po maturitě odešel studovat do Prahy na Karlovu univerzitu, filozofickou fakultu, kde se věnoval matematice, fyzice a astronomii. Spolupracoval dokonce s Masarykem, Gebauerem a Gollem, především na Ottově slovníku naučném.
Po absolutoriu roku 1893 působil Nušl čtrnáct let jako středoškolský profesor matematiky – na reálce v Hradci Králové a Praze-Karlíně. V Hradci Králové se podílel spolu se spolužákem Maškem, který zde učil na gymnáziu, na astronomických měřeních, zde vznikl nápad na jeho největší vynález, kterým byl cirkumzenitál, přístroj pro určování zeměpisné polohy využívající vlastnosti rtuťového zrcadla. Akademie věd ho podpořila v hledání dokonalejšího technického řešení přístroje. Ten s Maškem stále zdokonalovali, až za něj nakonec roku 1937 na světové výstavě v Paříži obdrželi Grand Prix.
Kvůli němu se také setkal se synem ikonického revolucionáře roku 1848 J. V. Friče Josefem, který byl majitelem pražské továrny na výrobu geodetických a měřících přístrojů. Spolu s Fričem pak budoval od roku 1898 hvězdárnu v Ondřejově a roku 1906 se stal jejím prvním ředitelem. Mezitím se habilitoval v astronomii na Karlově univerzitě. Mimořádným profesorem se stal roku 1908, řádným o tři roky později. Přednášel ovšem především matematiku, a to na ČVUT. Astronomii však neopustil, roku 1917 se v jeho posluchárně konala ustavující schůze České astronomické společnosti, po vzniku republiky mu byla svěřena správa hvězdárny v pražském Klementinu a od roku 1922 by ředitelem Státní hvězdárny v Praze, zasloužil se o vznik Štefánikova hvězdárny na Petříně. V čele Astronomické společnosti stál v letech 1922–1948 a v rámci ní se věnoval hojně i popularizaci. Od roku 1928 přednášel astronomii na Karlově univerzitě.
František Nušl byl člověkem vědy, akademikem, ale byl také člověkem společenským a vlastenecky cítícím. Přes participaci na prvním odboji se dostal k zakladatelské aktivitě Františka Síse, a stal se tak jedním z prvních členů lóže Národ. Později působil v lóži 28. říjen. V prvních letech zednářství zastával vysoké funkce, byl členem Nejvyšší rady, tedy spíše pokusu lóže Národ o její jednostranné vytvoření. Nušl participoval na přijetí Edvarda Beneše mezi zednáře a později se aktivně zapojil do snah získat pozemky na Klárově pro výstavbu Památníku Komenského, kde mělo být centrum zednářského života. Účastnil se pilně i neformálních schůzek v Lascivii zu den drei Stamperln, mezi zednářskými přáteli se cítil dobře. O tom, že pro něj bylo zednářství důležitým hodnotovým prvkem, svědčí i ten fakt, že své dva syny přivedl mezi zednáře rovněž, a sice do lóže 28. říjen. Prvním z nich byl František (1899–1975), který působil jako konstruktér firmy Walter, druhým, který v zednářství působil daleko aktivněji, Jan (1900–1986), akademický sochař a restaurátor. Na Uměleckoprůmyslové škole byl žákem Karla Štipla a Jaroslava Horejce. Pracoval často s kovem, tvořil šperky, insignie a medaile, a především pak dekorativní mříže.
František Nušl měl ještě dceru Jiřinu (nar. 1906), která studovala dějiny umění a roku 1935 se provdala za architekta, působícího na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, Jana Sokola, který byl praktikujícím katolíkem a ve své tvorbě se často zaměřoval na sakrální předměty a prostory. Jako adept zednářství nejspíše nebyl vhodný. Nušlova dcera Jiřina porodila dva syny, Václava, který se v dospělosti stal grafikem, a Jana (1936–2021), politika a filozofa. Ten napsal o svém dědečkovi vzpomínky, které jsou na jednu stranu jistě cenné, na stranu druhou obsahují řadu nepřesností, ale také desinterpretací. O zednářství se zde nepíše nic.
František Nušl zemřel 17. září 1951, pohřben jen na Břevnovském hřbitově. Dožil se tedy konce zednářské činnosti.
Nušlovo jméno je pro astronomii pojmem, jmenuje se po něm kráter měsíce i planetka, v pražských Stodůlkách, v Ondřejově a Jindřichově Hradci je po něm pojmenována ulice a v rodném městě i hvězdárna.
Jana Čechurová
(článek původně zveřejněn v časopisu Svobodný zednář)
(O Františku Nušlovi již máme jiný článek, ale protože oba texty jsou kvalitní, stojí za zveřejnění)
