Historik, diplomat, ministr zahraničních věcí a také svobodný zednář. Tak by se dala uvést osobnost Kamila Krofty, jednoho z významných členů Lóže Národ.
Kamil Krofta se narodil roku 1876 jako syn prvního českého starosty Plzně a významného politika Josefa Krofty. I přesto, že je jeho jméno nejvíce spojováno s pozicí československého ministra zahraničí, k politice a diplomacii zprvu moc netíhl. Po skončení studia na plzeňském gymnáziu nastoupil na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde se zaměřil na studium dějin pod vedením profesora Jaroslava Golla. Stejný obor paralelně studoval i ve Vídni. Ihned po promoci byl v r. 1899 vyslán jako stipendista na zkoumání bohemik ve vatikánských archívech. V návaznosti na bravurní zpracování pětidílné edice těchto historických pramenů si vysloužil místo v Archivu země české v Praze, kde působil jedenáct let až do roku 1912, kdy se začal věnovat akademické výuce po svém jmenování mimořádným profesorem rakouských (a později československých) dějin.
Do diplomacie vstupuje v roce 1920 na podnět tehdejšího prezidenta T. G. Masaryka. V tomto období je také přijat do nově vzniklé Lóže Národ. Jeho první diplomatická mise jej zavedla na místo, kde získával po svých studiích zkušenosti jako stipendista, tedy do Vatikánu. Poté působil jako vyslanec ČSR v Rakousku, kde se aktivně podílel na rozvoji spolupráce obou nástupnických zemí. Jeho poslední misí před návratem do Prahy byla pozice vyslance v Německu, kde mj. asistoval ministru zahraničí Edvardu Benešovi při uzavírání dohod ve švýcarském Locarnu nebo při vyjednávání vstupu Výmarské republiky do Společnosti národů.
Po svém návratu z Německa se stal zástupcem ministra zahraničí, kde působil jako koordinátor chodu ministerstva a vedl řadu důležitých jednání. Zde opět využil své zkušenosti z Vatikánu a stál v čele rozhovorů o tzv. modu vivendi s Vatikánem, úmluvy podepsané v roce 1928. Zasloužil se také o realizaci čs. přístavního pásma v Hamburku. Zástupcem ministra zahraničí byl chvíli i poté, co se Edvard Beneš stal prezidentem a ministerstva se dočasně ujal ministerský předseda Milan Hodža. Jeho povinnosti však dále vzrostly, jelikož byl Hodža plně vytížen svou rolí předsedy vlády, a proto byl Krofta v únoru 1936 oficiálně jmenován ministrem zahraničních věcí.
I přesto, že je primárně díky této pozici jméno Kamila Krofty ve společnosti známo, nebylo toto období pro Kroftu příliš úspěšné. Jako šéf diplomacie se snažil upevnit mezinárodní postavení státu, většina jeho iniciativ však skončila nezdarem. Jelikož v té době výrazně stoupla role prezidenta v určování a směřování zahraniční politiky, stal se Krofta spíše vykonavatelem rozhodnutí prezidenta Beneše. To jej přivedlo i k osudnému okamžiku v československých dějinách, kdy nakonec sdílel i přesvědčení, že je nutné přijmout podmínky Mnichovské dohody. Krátce po abdikaci Edvarda Beneše na post prezidenta republiky složil funkci Kamil Krofta ministra zahraničí.
Po okupaci českých zemí se Krofta vrátil ke svému původnímu zaměření, tedy historii. Během okupace sepsal mnoho národně-obranných historických spisů, včetně publikace Dějiny československé či Nesmrtelný národ. Kroftova publikační činnost se s jeho životem vyvíjela. Jeho prvotiny jsou zaměřeny spíše na náboženská témata v husitském období českých dějin, pro něž čerpal informace ve vatikánských archivech (Kurie a církevní správa zemí českých v době předhusitské, Bílá hora, Boj o konsistoř podobojí v letech 1562-1575 a jeho historický základ aj.). Při působení v diplomacii psal spíše popularizační články, které symbolicky spojovaly jeho dvě disciplíny, tedy historii a diplomacii. Patří sem například stati Modus vivendi, Haag a Paříž nebo články o T. G. Masarykovi.
Jeho rezignace na pozici ministra zahraničí neznamenala pouhý ústup do ústraní. Během války byl totiž Krofta aktivním členem nekomunistického protinacistického odboje. V roce 1943 se dokonce stal jedním z vůdců Přípravného revolučního národního výboru, na němž se aktivně podíleli i další zednáři, např. Jaroslav Kvapil, František Richter či Emil Lány.
Počátkem roku 1944 však byl Kamil Krofta zatčen a internován v Terezíně a ke konci války na zámečku Jenerálka. Po konci války byl osvobozen, avšak rok a půl strádání ve vězení se silně podepsalo na jeho zdraví a v roce 1945 na následky útrap umírá.
Za svou činnost v oblasti historie a archivnictví si vysloužil členství v České akademii věd a Královské české společnosti nauk. Oceněn byl i za své diplomatické působení, kdy byl v roce 1938 přijat za magistrálního rytíře špitálu sv. Jana Jeruzalémského a rytířského řádu Svatého hrobu ve velkopřevorství českém a rakouském.
I přes ne příliš úspěšné období na pozici ministra zahraničních věcí patřil Krofta k nejvýznamnějším osobnostem, které stály nejen na počátku formování československé diplomacie, ale taktéž československého zednářství a naší Lóže Národ.
Jako kresbu přednesl br. David Ř. dne 3.1.2022
