Mezi zakladatelské osobnosti nejen československého státu a jeho ekonomiky, ale i svobodného zednářství, rozhodně patří právník a finančník, první guvernér Národní banky, Vilém Pospíšil. Právem jej můžeme vnímat jako Rašínova souputníka i následovníka, a to v řadě ohledů.
Vilém Pospíšil se narodil na Vysočině, v Novém Rychnově u Pelhřimova, k němuž si zachoval celoživotní vztah, nakonec si zde postavil i vilu, svou obec podporoval finančně – při stavbě vodovodu, školy nebo při budování obecní záložny. S jeho jménem se setkáme i na nedalekém poutním místě na Křemešníku, kdy se stal donátorem vitrážového okna poblíž oltáře zdejšího poutního kostela.
Maturoval na pelhřimovském gymnáziu a odešel do Prahy na právnickou fakultu. Během studií si přivydělával v redakci časopisu Politik, kde získal všeobecný rozhled a mnoho osobních kontaktů, Sám přispíval články z oboru národního hospodářství do Národní politiky. Od počátku 20. století byl jeho život spjat s Městskou spořitelnou pražskou, jejímž se stal roku 1917 ředitelem a v letech 1919-1926 dokonce vrchním ředitelem. Od roku 1916 byl ženat se Zdeňkou Sedlákovou, dcerou staročeského poslance a úspěšného podnikatele Prokopa Sedláka, který zasedal ve správních radách významných podniků – Živnobanky, Pojišťovny Slavie či První občanské záložny. Vilém Pospíšil měl v této době ke zbytkům staročeské strany politicky nejblíže.
Pospíšil byl člověkem mnoha zájmů a aktivit, propadl motocyklům, miloval vážnou hudbu. Věnoval se celoživotně i odborné literární činnosti, napsal např. díla: Mezinárodní stránka současného problému měnového (1922), Hlavní zásady měnové v díle Společnosti národů (1930) či Světové problémy měnové (1936). Svůj pražský domov nakonec nalezl v jednoduché vilce na Spořilově, kterou si nechal postavit.
Pospíšil se zapojil do odbojových aktivit Maffie, patřil mezi nejbližší spolupracovníky Aloise Rašína a Jaroslava Preisse při přípravě ekonomických opatření po převzetí moci 28. října 1918, podílel se významně na tvorbě a realizaci Rašínovy měnové reformy. A právě jeho angažmá mezi osobnostmi, které patřily k zakladatelům československého státu (vedle přispívání do časopisu Národ), jej přivedlo do zasedací síně Národních listů na první schůzi adeptů svobodného zednářství, kterou organizoval František Sís. Pospíšil patřil mezi zakladatele lóže Národ, později pracoval, spolu s řadou jiných osobností světa financí a podnikání, v lóži Dílo.
Se vznikem republiky získala jeho kariéra mimořádný impuls. Jako blízký spolupracovník ministra financí Rašína se stal místopředsedou Bankovního výboru Bankovního úřadu při ministerstvu financí, který plnil funkci centrální emisní banky. Zastával také funkci předsedy Svazu československých spořitelen, na jehož založení roku 1920 se významně podílel. Stát zastupoval ve finanční komisi Společnosti národů, kde se angažoval např. v otázce boje s penězokazectvím. Účastnil se řady evropských hospodářských konferencí (např. Janov, Londýn), k čemuž byl vybaven i jazykově, kdy ovládal němčinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu a ruštinu.
Roku 1926 vznikla Národní banka československá, Vilém Pospíšil se 1. dubna téhož roku stal jejím prvním guvernérem. Jeho cílem byl převod koruny na zlatý standard, což se mu do tří let podařilo realizovat. Hospodářská krize 30. let však odhalila i slabá místa tohoto řešení a někteří ekonomové, v čele s někdejším ministrem financí a Masarykovým oblíbencem Karlem Englišem, činili tlak na devalvaci koruny. Vláda se nakonec na počátku roku 1934 přiklonila k Englišovým argumentům a Pospíšil na protest proti tomu s celou bankovní radou podal demisi. Na jeho místo nastoupil právě Karel Engliš, který poté dvakrát snížil zlatý obsah koruny, vždy o šestinu.
Vilém Pospíšil ovšem neodešel do ústraní, stát i nadále využíval jeho bohatých zkušeností, stal se zmocněncem (zmocněným ministrem) pro mezinárodní finanční jednání, a to včetně britské půjčky po Mnichovu. Zastával i významné pozice ve správních radách – např. Živnostenské banky, Škodových závodů či Československé zbrojovky.
V období protektorátu byl Pospíšil v kontaktu s odbojem, gestapem byl zatčen a během perzekuce následující po heydrichiádě byl podroben mnoha výslechům, provázených fyzickým násilím, v jejichž důsledku 27. listopadu 1942 zemřel. Místo posledního odpočinku nalezl v rodinné hrobce v Novém Rychnově. Jeho jménem byla roku 1943 zřízena Nadace pro chudé, Národní banka pak věnovala značnou sumu pro podporu nadaných studentů obchodní akademie, kteří pocházeli z Pospíšilovy rodné obce.
Vyšlo ve SZ, autor Jana Čechurová
