Věřte mi, drazí, není to ve mně ani strach z toho, co snad přijde, ani slabost a únava z toho, co už jsem prodělal a co je za mnou, je toho jen lidský snad pochopitelný poznatek, že můj život na svobodě byl příliš krátký, než abych stačil a mohl všem – anebo alespoň těm nejbližším, za všechnu jejich lásku, obětavost, štědrost a veškeré dary světské i duchovní spláceti alespoň trochu přiměřeným, i když ne rovnocenným způsobem. Řeknu otevřeně a s klidem, že počítám se smrtí a prosím Vás i Vy počítejte s touto možností. Není ani smutno, ani nezoufám a klidně čekám na svůj pátek, kdy bude asi moje poslední práce, jakou jsme v pátek vždy mívali. Drahý tatínku a drahá maminko, čas se naplnil, a já, ač nerad a s těžkým srdcem – třebaže stále v důvěře v boha – musím Vám pro každá případ za všechno vděčně a od srdce poděkovat. Děkuji Vám takto za to, že máte moji Evu tak rádi a že ji všemožně pomáháte nésti ten její kříž. Kdybych se nevrátil, prosím, prosím nechť vaše láska a láska mých sourozenců nahradí jí alespoň trochu to, oč jsem ji připravil.
Tato slova plná skromnosti a smíření napsal doc. JUDr. Vladimír Hora z německého vězení, ve zcela bezvýchodné situaci.
Dr. Hora se narodil dne 22. ledna roku 1907 v Arnultovicích.
Na počátku 30. let 20. století působil jako soudce u soudu v České Lípě, kde nastoupil roku 1931. Po dvou letech se přesunul do Prahy a do roku 1939 působil jako sekretář u Nejvyššího správního soudu.
Během nacistické okupace patřil k jedné z nejvýznamnějších osobností odboje – byl sekretářem ÚVODU (ústředního výboru odboje domácího) s krycím jménem „Kopeček“, „Berger“ a „Křišťan“. Byl zatčen v únoru 1941. Mnoho jeho spolupracovníků a kolegů odboje bylo odsouzeno k smrti a rovnou popraveno. JUDr. Hora byl odsouzen k patnácti letům vězení. V sedmatřiceti letech zemřel ve velmi špatných podmínkách v koncentračním táboře v Briegenu u dnešní Vroclavi v Polsku, po rozsudku v Berlíně v Plőtzensee.
Dr. Vladimíru Horovi udělil prezident Beneš in memoriam Válečný kříž a Karlova univerzita jej 19. června 1947 jmenovala in memoriam „docentem ústavního práva“.
Jeho otec JUDr. Václav Hora působil v letech 1901–1907 jako soudce u Okresního soudu v Novém Boru a následně byl profesorem na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze i jejím rektorem. Navíc byl Ctihodným Mistrem lóže Národ i Velmistrem Řádu, tedy Nejctihodnějším Velikým Mistrem Národní Veliké Lóže Československé. V naší Lóži Národ pracovali i dva potomci těchto právníků, a to JUDr. Jaroslav Oehm, také jeho syn JUDr. Petr Oehm. Zednářský odkaz JUDr. Hory a jeho pohnutého osudu tak přetrvává.
David Ř.
